Ještě se nám neuklidnil tep po protančené loňské La Fiestě, a už máme za sebou druhou. Latinskoamerická noc opět ovládla Smíchov, a že Národní dům ještě stojí, je skoro zázrak. V úterý šestadvacátého se prostě nešlo spát, nebylo taky kdy.
Celý večer nás trápily dvě zásadní starosti: jestli už náhodou nedošlo mojito a jak proboha stihnout veškerý program ve třech sálech (Hlavním, Arbesovém a Společenském) najednou. Účinkující to naštěstí vyřešili za nás, protože se během večera a noci plynule přesouvali sem a tam. Na rozehřátí nastoupila Banda Urca se sambou, což je povedená brazilsko-internacionální banda, kterou vystřídal kubánský Pragasón s naprosto neuvěřitelným zpěvákem Jorgem (čti Chorchém), jehož pohyby v bocích by měly mít vlastní zbrojní pas. Sotva jsme omrkli sambu a jakž takž se naučili salsu, zjistili jsme, že stejně nic neumíme, protože na parket nastoupilo patnáct lidí v bílých teplákách a za drnkání na podivný luk nám ukázalo, jak se „protančit bojem života“. No capoeira, co jiného, v podání skupiny Abadá a pod rázným vedením mistra Boquinhy, který metal salta a bylo mu vidět tetování a ukázkové břišní svalstvo a všechny holky se mohly zbláznit, přitom mu musí být nejmíň čtyřicet!
Kdyby nás aspoň nechali vydechnout, jenže to bychom nesměli být v Latinské Americe, takže hned nastoupili Entrelazados se dvěma tanci, pak Jorge rozvlnil boky v latinostepu (to už holky prakticky omdlévaly), vedle zatím hráli andští Conjunto de música peruana, duo Piazzola Solists v rytmu tanga a „peruánské slunce“ Sol del Perú. A kdo si myslel, že se před tím náporem na chvilku schová v přízemí, tak padl do rukou DJům a tancovat zkrátka musel stejně.
Překvapením pro všechny – a nejvíc pro samotné pořadatele – byla velkorysá prezentace Venezuely, která zvládla přivézt taneční a hudební skupinu Aires de mi tierra, předvést folklórní vystoupení, zorganizovat tombolu, pustit video, nechat nás ochutnat specialitky a ještě všem rozdat informativní brožurky o krásách jejich vlasti. A ani letos pochopitelně nechyběl tradiční trh „La Feria“, takže jsme si nakoupili tradiční produkty, papírový květ do vlasů, nechali se zadarmo vyfotit od Kodaku, dali si Caipirinhu na dobrou noc a odtáhli naše bolavé nohy zpátky do středoevropské reality. Nejlepší v\00011Bci vždycky nejrychleji utečou, ale uvidíme se zase napřesrok... a zatím nezbývá, než sekat latinu.
Maruška Sternová
VĚDĚLI JSTE O LA FIESTA?